Krátké "docela obyčejné" příběhy o obyčejných lidech zachycují to, po čem lidé touží: lásku, přátelství, klid, obnovení vyhaslého manželství..., s čím se vyrovnávají - ztrátu blízkého člověka, nepřízeň osudu, samotu. Leckdy příběhy v sobě nesou ironii osudu. Spojuje je atmosféra smutku, konkrétního nebo jen lehce nostalgického, a paradoxní zakončení, leckdy v nejasném náznaku. -- Třináct minimalisticky psaných povídek zachycuje příběhy obyčejných lidí, jejich pocity, touhy a odhodlání. Konce těchto příběhů nesou v sobě smutek - ať už konkrétní, anebo jen v náznaku.